Když jsem byl malý a slyšel jsem někoho v televizi prohlásit, že si přeje světový mír, přišlo mi to k smíchu. Čas udělal své a já bych v tuto chvíli prohlásil dost možná to samé. Světový mír by byl totiž vážně fajn. Jsme vůbec jako lidstvo schopní ho dosáhnout? Vše nasvědčuje tomu, že ne. Spousta lidí se s počátkem uprchlické krize proměnila v plnohodnotné nacisty, facebook najednou překypuje "češstvím" a láska k národu se sype ze všech stran. Lidé slepě sdíleli fotky s francouzskou a belgickou tematikou a z událostí obviňovali uprchlíky, aniž by při tom používali zdravý rozum. Jsou to totiž praví Češi a svou zem nedají. K čemu by jim totiž bylo, vžít se do situace lidí, kteří prchají před zrůdami do "lepšího" světa. Zkusit se podívat do minulosti, zjistili by, že i lidé v této zemi prchali před zrůdami den co den. A zas tak dávno to není. Ale to je vlastně něco úplně jiného, ne?
Překážkou k tomu vysněnému světovému míru je všude omílaná gender equality. Jsem obklopen přáteli, kteří většinu mých názorů sdílejí. Bohužel jsem také nechtěně a nepřímo obklopen lidmi, kteří mé názory nesdílejí, ba jsou dokonce na úplně opačném pólu. Lidmi, pro které jsou slova jako transsexuál a gay sprostá slova a nadávky a soutěžit v něčem s holkou je pro ně nepřijatelné, protože holky jsou přeci slaboučké bytosti. Je na čase se dostat přes zažité stereotypy, jako například, že správnej chlap nebrečí. Já třeba náhodou brečím. Třeba u romantických komedií. Což není vůbec chlapskej žánr filmů, of course. Vize naprosté genderové rovnosti je pro mnoho lidí možná nepředstavitelná, z mého pohledu však nezbytná pro další rozvoj lidstva. A nejen ta genderová, ale i rasová. Je vůbec možné odstranit ze světa všechnu nenávist a předsudky a smazat veškeré rozdíly mezi lidmi, abychom mohli žít v míru a být prostě a jednoduše...lidmi?
Žádné komentáře:
Okomentovat